Hotel Thermal – dlouhý stín z temné minulosti. I díl

Nepřívětivá výšková budova hotelu, která je nejvyšší stavbou ve Varech, zůstává tématem nekončících diskusí Varáků, kteří ji i po více jak 40 letech od uvedení do provozu nikdy nepřijali za svou. Návštěvníci Karlových Varů jsou šedohnědým vzhledem Thermalu nepříjemně překvapeni a kladou si otázku, jak je možné, že v tak malebném romantickém údolí řeky Teplé byl nekompromisně vztyčen tento symbol modernosti. Generace pamětníků Thermal považuje za projev komunistické arogance zatímco mladí obdivovatelé architektonického díla Věry Machoninové volají po jeho prohlášení za kulturní památku. Nepochybně je to stále kontroverzní stavba. Proč byla postavena a jaké byly okolnosti jejího vzniku se dozvíte v následujícím miniseriálu.

Na počátku byl filmový festival

Stalingradská bitva, Pád Berlína , Rytíř Zlaté hvězdy , Nezapomenutelný rok 1919…………., Říkají dnes někomu něco ty to názvy sovětských filmů? Jsou to vítězové karlovarského filmového festivalu do roku 1955. Již z názvů filmů je zřejmé, jaký měl tehdy festival prosovětský charakter. Počínaje rokem 1956, poté co se moci uchopil po diktátorovi Stalinovi N.S.Chruščev začalo v Sovětském svazu období tzv. tání a mezinárodní situace se uvolnila natolik, že na karlovarský filmový festival přijeli poprvé filmaři ze Západu. Nebyl pro ně ale dostatek kvalitního ubytování a hlavně chybělo technické zázemí festivalu. Promítalo se primitivně v zašlém sálu Zotavovny Moskva, jak se tehdy jmenoval slavný Grandhotel Pupp. Po tomto prvním úspěšném kontaktu Západ vstřícně zařadil karlovarský festival do kategorie A, čímž karlovarský festival získal rovnocenné postavení s renomovanými festivaly v Cannes a v Benátkách. Nevznikl tím ale nový most přátelství národů, ale filmový ring pro otevřený souboj obou ideologií. Počínaje rokem 1958 bylo pořádání festivalu proto rozděleno dle sovětského příkazu mezi Vary a Moskvu, což politický význam festivalu ještě umocnilo. Z Moskvy proto přišel jasný pokyn: musíte zajistit dokonalé technické podmínky pro pořádání festivalu, stůj co stůj, a ukázat Západu, že Československo dokáže uspořádat takový festival jako to umí Francie či Itálie . KSČ proto vytýčila zásadní úkol: postavit velkolepý festivalový palác, který měl celému světu reprezentovat přednosti socialismu a jeho převahu nad kapitalismem. Od tohoto politického zadání k jeho realizaci uplynulo v podmínkách řízeného československého plánovaného hospodářství téměř 20 let!

Neprodleně po pokynu z Moskvy nařídila vláda zpracovat Směrný územní plán přestavby centra Karlových Varů, který schválila 22. července 1964 . Tento plán navrhoval plošnou demolici rozhodující části veškeré původní lázeňské zástavby a její náhradu nejnovější socialistickou architekturou. Vl. Jáchmovský, tajemník poroty soutěže vypsané na návrh Thermalu, to v roce 1964 nepokrytě vyjádřil takto:…… Asanace starých objektů budou v příštích letech v každém případě průvodním zjevem přestavby vnitřního lázeňského území, protože půvabná, ale pro výstavbu málo výhodná konfigurace terénu neumožňuje další rozvinutí stavebních ploch…….

Do hry vstupuje Městský národní výbor

Druhý impuls pro přestavbu Karlových Vary vznikl přímo v Moskvě, kam si funkcionáři MNV zajeli ve „vlaku Družby“ pro sovětské zkušenosti. Ohromil je rozměrný otevřený bazén s ohřívanou vodu umožňující koupání i v zimě. Nápad se zrodil okamžitě. Karlovy Vary, které mají horké prameny zadarmo a vodu není třeba ohřívat, budou mít taky takový bazén a to nejlépe přímo v srdci města. Bude ze všech stran tak jako v Moskvě zdaleka vidět a stane se výkladní skříní lázní pracujících.

Od počátku bylo místním funkcionářům nepochybně zřejmé, že Karlovy Vary samy na realizaci takového bazénu nemají prostředky. Proto takticky přičlenili výstavbu veřejného termálního bazénu k požadovanému festivalovému paláci a k mezinárodnímu hotelu. Tento nesourodý programový slepenec byl zařazen jako priorita do státního plánu. Argumentovalo se tím, že jedna taková společná stavba vyjde levněji než by stály samostatné stavby tři (hotel, festivalový palác, veřejný bazén). Nakonec ale stavba Thermalu stála neuvěřitelných 410 milionů Kč (bez vyvolaných a podmiňujících investic), v dnešních cenách by to bylo kolem 7 miliard korun. Za tuto částku bylo možno v té době postavit 2000 bytů , tedy menší město!

Staveniště pro areál Thermalu vzniklo jaksi „přirozenou cestou“. Od roku 1941 platila v Karlových Varech říšská stavební uzávěra, která zakazovala i základní údržbu domů; následný znárodněný komunál ji po roce 1948 zase svojí neschopností nezvládal zajišťovat, v důsledku čehož se v padesátých letech dostalo do silně zanedbaného stavu velké množství domů zejména v lokalitě tzv. Mattoniho dvora na Stalinově  (předtím Chebské) ulici, která tak začala dělat lázeňskému městu v očích veřejnosti ostudu. Zbožným přáním místních funkcionářů bylo proto: Zbavme se co nejrychleji těch starých domů, které bychom museli začít opravovat. Místo nich nám soudruzi z Prahy přihrají do města nový úplně nový moderní festivalový palác, o který se bude starat stát.

Mattoniho dvůr bylo historické sídlo známé karlovarské podnikatelské rodiny a mělo podobu italské vily obklopené parkem a hospodářskými budovami. Od počátku padesátých let sloužil jako mateřská školka. Na toto místo, ihned poté co vznikla idea na výstavbu festivalového paláce, zpracovala v roce 1956 trojice pražských architektů R.Podzemný, K. Stádník a A. Tenzer zastavovací studii. A.Tenzer byl autorem hotelu Jalta na Václavském náměstí a R.Podzemný se později proslavil návrhem plaveckého bazénu v Podolí. Návrh se nazýval „kulturní dům a dům osvěty“ a obsahoval velký kinosál pro 1200 osob, 4 předváděcí sály každý pro 40 osob, halové prostory, restauraci a technické zázemí . Ve vnějším vzhledu byla navrhovaná budova velmi umírněná s minimem dekorací, ale s vysokým sloupovým na průčelí, které připomínalo prvky doznívajícího socialistického realismu. Návrh kulturního domu byl ve variantách umístěn i na jiné lokality. Ta první u letního kina se nelíbila filmařům; namítali, že budou s festivalem odsunuti mimo centrum dění. Ta druhá v Dvořákových sadech zase vyžadovala demolici Blanenského pavilonu, s čímž nesouhlasili představitelé státních lázní, neboť v něm probíhalo stravování pacientů. To ještě netušili, že jako vedlejší produkt výstavby Thermalu bude litinový pavilon brzy jako staré haraburdí z doby monarchie zbořen, neboť by Thermalu urbanisticky překážel.

Kubánská krize a kosmické závody mezi USA a SSSR o prvenství na Měsíci v první polovině šedesátých letech zvýraznily propagandistickou úlohu mezinárodního filmového festivalu. Na první pohled bylo proto jasné, že dosavadní civilní a nedostatečně velkolepé pojetí kulturního a osvětového domu od zkušených architektů bylo počátkem šedesátých let po všech stránkách překonáno. Zejména vadilo sloupoví připomínající Stalinovu éru. Bylo proto nutno zpracovat návrh nový, architektonicky soudobý , který by ohromil Západ a reprezentoval vyspělost a přednosti socialistické společnosti. V Moskvě se již pro festival chystala výstavba hotelu Rossija s 5500 lůžky a v Karlových Varech proto bylo nutno urychleně postavit srovnatelnou stavbu. Pokud by se to nepodařilo, byl by festival z politických důvodů definitivně přesunut do Moskvy a Vary by o něj přišly.

Pospíchalo se proto. Dne 30.června 1963, tedy ještě před schválením územního plánu, byly schváleny soutěžní podmínky a vypsána architektonická soutěž s přístupem veřejnosti. Bylo vyzváno celkem 6 kolektivů a přihlásilo se dalších 70 kolektivů či jednotlivců. Pozoruhodné je, že vítězka soutěže V. Machoninová podala přihlášku až po termínu (s pořadovým číslem 70). Nebyla ale jediná a porota tyto drobné fauly tolerovala; chtěla mít co nejpočetnější účast. Kolektiv architektů Podzemného, Stádníka a Tenzera, který se v problematice kin a hotelů vyznal, k soutěži vyzván nebyl a ani se do ní nepřihlásil.

Zadání soutěže vycházelo z původního návrhu z roku 1956, tedy se sálem pro 1200 osob a dalšími menšími sály, byly v něm ale rozšířeny požadavky na hotelovou část a restaurace a byl do něj doplněn vytoužený moskevský teplý venkovní bazén. Ten bylo nutno ale přesunout z údolí od řeky na skalní terasu, neboť musel uvolnit místo pro důležitější Festivalový palác – budoucí chrám pokrokového socialistického filmového umění.

V příštím díle se dozvíte, kdo a proč architektonickou soutěž vyhrál a jak následně probíhala další příprava výstavby hotelu.

Autor: Ing. arch. Alexander Mikoláš

Přidej komentář jako první k "Hotel Thermal – dlouhý stín z temné minulosti. I díl"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*