V prvním dílu jste se dočetli o tom, jaký politický význam přisuzovali českoslovenští a sovětští komunisté karlovarskému filmovému festivalu, což bylo hlavním důvodem pro postavení festivalového paláce, který se měl stát spolu s mezinárodním hotelem a otevřeným bazénem plnohodnotným zázemím pro filmovou přehlídku, která se střídavě pořádala v Moskvě a v Karlových Varech.
Velká architektonická soutěž
V šedesátých letech bylo běžné, že na velké státní zakázky byly vypisovány architektonické soutěže. V případě Thermalu to nemohlo být jinak. Z 82 kolektivů a jednotlivců návrhy odevzdala ale pouze polovina. Porota poté vyřadila pro nesplnění soutěžních podmínek 14 návrhů, překvapivě také návrh kolektivu architekta Kadeřábka, autora hotelu Internacionál v Dejvicích, papírového favorita soutěže, o kterém se důvodně předpokládalo, že byl jako jeden z mála schopen tak rozsáhlý projekt zpracovat a zorganizovat jeho realizaci.
Vítězem se stal překvapivě kolektiv pražských architektů Věry Machoninové a Vladimíra Machonina. Pozoruhodné je, že Machoninovi neměli s výjimkou jihlavského kulturního domu, což byla ale stavba nesrovnatelně menší a z mezinárodního hlediska naprosto bezvýznamná za sebou, na rozdíl od mnoha jiných soutěžících, žádnou srovnatelnou referenční realizaci; byli tedy v oblasti projektování kin, hotelů a bazénů bez zkušeností.
Vítězové předložili návrh budovy v tzv. mezinárodním stylu s rozsáhlou podnoží, ze které vystupovaly hmoty jednotlivých sálů, ale do výšky zejména 16 podlažní kubus ubytovací části hotelu. Autoři byli nesporně intenzivně inspirováni stavbou kongresu a administrativní budovy od slavného architekta Oscara Niemayera realizovanou v rovněž mezinárodním stylu v novém hlavním městě Brazílie v roce 1958. Vnější podoba jejich soutěžního návrhu včetně přístupové rampy se Niemayerově realizaci podobá natolik, že by někdo mohl tvrdit, že se jedná o plagiát či o použití Niemayerovy autorské licence. (viz. foto níže)Dokládá to i vítězný zákres hotelu do krajiny. Nepoznáte v ní karlovarské údolí s Třemi kříži v pozadí, ale rovinatou brazilskou náhorní plošinu. Všimla si tohoto „detailu“ porota?
Koncepci hotelu v podobě nízké podnože v kombinaci s výškovou dominantou obsahovala i řada dalších soutěžních návrhů. Vítězná podoba hotelu tak nepředstavovala v této době již žádný mimořádný tvůrčí počin, ale v českých poměrech byla výjimečná. Na Slovensku v Nitře se již obdobná kompozice pro Vysokou školu poĺnohopodárskou stavěla.
V hodnocení poroty se k vítěznému návrhu mj. uvádí :
-návrh sleduje koncentrované řešení za účelem co největšího získání volných ploch
-nezasahuje do chráněných objektů( sic!)
– přílišná snaha po soustředěnosti vede k převýšené hmotě, což je méně příznivé
-tvarové řešení sálů převyšuje řešení dispoziční
-při značném prostorovém rozvinutí východ z hlavního sálu není dořešen
-hotelová část je včleněna do budovy festivalové složky, což vylučuje samostatnou výstavbu
obou celků
-vlastní provoz hotelu a zejména některá střediska nejsou řešena a postrádají správnou
proporci( u kuchyní a některých společenských prostor)
-hotelová hala je naddimenzovaná a svým uspořádáním nevyhovuje
-řešení pokojové části je přijatelné
Po přečtení tohoto konstatování poroty by se logicky očekávalo, že návrh s takovým počtem nedostatků nelze vůbec ocenit, natož aby vyhrál. Ale přesto porota dospěla k tomuto závěru : „Porota s přihlédnutím na komplexní vyhodnocení návrhu a to hlavně k jeho urbanistické skladbě (i když hmota hotelu je převýšena) a s přihlédnutím k pokrokovému řešení festivalového kina udělila návrhu I.cenu. Odsouhlaseno všemi hlasy.“
Rozhodující pro udělení I. ceny bylo tedy především „pokrokové“ řešení festivalového kina pro 1200 diváků, skutečné meritum soutěže, kterému se všechna ostatní kritéria musela podřídit. Přestože je v protokolu uvedeno, že návrh byl odsouhlasen všemi hlasy, je zřejmé, že rozhodování poroty se neobešlo bez dramatické výměny názorů. Odměna vítězi byla totiž snížena z vypsaných 40 tis. Kčs o ¼ , tedy na 30 tis. Kč ( tehdy cena osobního vozu), aniž by to porota nějak ve své závěrečné zprávě vysvětlila či odůvodnila. To byl asi ten kompromis, na který porotci, kteří k návrhu měli výhrady, nakonec přistoupili a zvedli pro něj ruku.
Z hlasování poroty se nezachovaly žádné stenografické zápisy a ani jeden z porotců již není mezi živými, aby podal svědectví o tom, kdo čím argumentoval. Vyloučit lze, že by důvodem vítězství byly známé interiérové a designérské návrhy, pro které je hotel Thermal nyní částí odborné veřejností hodnocen kladně, neboť ty vznikly až mnohem později při realizaci stavby. Co je však zjevné, že porotu přesvědčil maximální rozsah navržených demolic starých budov, kterými návrh Machoninových jiné návrhy vrchovatě překonal. Obsahoval i zbourání cenného litinového Blanenského pavilonu od Fellnera a Helmera, což byl tehdy památkově chráněný objekt; pod tlakem veřejnosti se podařilo zachránit pouze jeho fragment v podobě dnešní Sadové kolonády. V návrhu se dále předpokládala demolice celého domovního bloku mezi dnešními ulicemi I.P.Pavlova a Karla IV. v čele s historickou městskou knihovnou, aby bylo na Thermal zdaleka vidět. Dále se navrhovala i demolice několika řadových domů v dnešní ulici I.P. Pavlova, k níž naštěstí nakonec nedošlo. Návrh zvítězil především proto, že plně vyhovoval požadavkům představitelů totalitního režimu na co největší zásah do historické podstaty města, na co nejširší rozsah demolic, na vznik nové zdaleka nepřehlédnutelné architektonické dominanty, která by ohromila návštěvníky festivalu a která vyjadřovala Chruščevovu výzvu: Páni kapitalisté, moc se neradujte, my vás doženeme a předeženeme !
Rozhodnutí poroty bylo odbornou i politickou veřejností přijato s rozpaky. Neúspěšní soutěžící uplatnili četné a kvalifikované námitky, protestovalo se i proti zbytečnému bourání historických staveb a volalo se po uspořádání druhého kola soutěže. Pořadatelé to vyřešili šalamounsky a nechali za sebe rozhodnout soudruhy v Praze. Konečné slovo v potvrzení vítěze měl ÚV Svazu architektů ( jehož členem byl Vladimír Machonin), který svým dopisem ze dne 8.června 1964 spory ukončil se závěrem, že soutěž a její vyhodnocení proběhly v pořádku ( takové fauly se dělaly). Tímto dopisem se pořadatel soutěže politicky zaštítil před nespokojenci a kritiky ze strany architektů a nechal si posvětit správnost svého rozhodnutí o vítězi i před kritikou z řad veřejnosti. Na chvíli nad vítězným návrhem zaváhala i vláda, poté co byla upozorněna na nepřiměřený rozsah demolic, který ostatně tehdy platné zákony ani nedovolovaly. Její váhání však netrvalo dlouho. Navrhovaný rozsah demolic shledala s ohledem na mezinárodně důležitý význam stavby za přiměřený a výstavbu Thermalu posvětila. Koneckonců, v Moskvě pro výstavbu hotelu Rossija šlo k zemi dokonce několik bloků historických domů ….“ a nikdo proti tomu nic nenamítal „.
V souvislostí se zbytečnou demolicí základní školy J.A.Komenského je třeba vyvrátit pozdní obhajobu Věry Machoninové, která tvrdí, že si výšku římsy hlavního sálu odvodila z výšky hlavní římsy budovy školy, která podle ní měla být zachována, ale kterou místní funkcionáři prý nechali dodatečně svévolně zbourat. Tím prý rozbili její původní urbanistickou koncepci a Thermal se jejich vinou ocitl v pozici, jak se V.Machoninová vyjádřila „kůlu“. Pravdou ale je, že její návrh Thermalu požadavek na zachování školy neobsahoval a že ve skutečnosti demolici přímo navrhla. Inu, i takové fauly se dějí. Dnes je naprosto nepochybné, že návrh na plošné demolice v co nejširším okolí Thermalu a na vytvoření zmíněného kůlu v plotě nepocházel ze soutěžních podmínek či z nedostatku architektonického citu karlovarských úředníků , ale přímo z ateliéru Věry Machoninové.
A pospíchalo se čím dál tím více
Ještě před vyhlášením vítězů soutěže začaly demoliční práce. To vypovídá o tlaku, který byl na zahájení výstavby vyvíjen. Městský národní výbor musel zařídit vyklizení staveniště, zajistit výstavbu stovky náhradních bytů pro 350 vystěhovaných obyvatel a přemístit internáty mládeže , desítky provozoven obchodů a služeb do náhradních prostorů. Pokud by ještě žil obdivovatel Karlových Varů Vilém Mrštík, zcela jistě by napsal obdobný článek, jako byl jeho proslavený manifest Bestia Triumphans proti bourání staré Prahy. Všichni soutěžící ale neplulï po demoliční vlně, kterou vzedmulo dobové nadšení a nedůvodná víra v rychlé vybudování socialismu . Ti ale neměli šanci na úspěch .
V příštím díle se dozvíte, jak se výrazně změnila vysoutěžená vnější podoba Thermalu po studijní cestě, kterou Machoninovi před tím než začali projektovat , podnikli na Západ.
Autor: Ing. arch. Alexander Mikoláš
Hotel Thermal – dlouhý stín z temné minulosti, díl III. Číst více…
