Není pochyb o tom, že za dobu svého již druhého volebního období si primátor Statutárního města Karlovy Vary pan Kulhánek vytvořil okruh své vlastní početné voličské základny.
Abychom poodhalili toto tabu, vzali jsme si na mušku jednu příspěvkovou organizaci, o které se již dlouho hovoří v souvislosti s rodinným stříbrem Karlových Varů. Jedná se o Karlovarský symfonický orchestr, příspěvkovou organizaci (dále jen KSO). Komu tento údajný nejstarší klenot slouží? Jaké neetické praktiky se uvnitř tohoto tělesa uplatňují? Kdo jsou to „Kulhánkovy děti“? Kdo ve skutečnosti KSO řídí? Co je to zvykové právo aj. se můžete následně dočíst níže v našem článku.
Tak tedy vezmeme to hned pěkně od počátku. Kdo by nebyl právem hrdý na svou historii? Kdo by se nechtěl stát skálopevným patriotem? V Karlových Varech již několik let existuje názor o KSO, jako o nejstarším hudebním tělese nejen v ČR, ale i na světě. Tento údaj blízký absurditě též zvaný nonsens je patřičně glorifikován rovněž i na samostatných webových stránkách KSO v rubrice zvané – O nás. Cituji:. „Karlovarský symfonický orchestr působí již 183. sezónu. Je nejstarším orchestrem na území Čech a je jedním z nejstarších na světě“… Konec citace. Z dochovaných historických pramenů včetně doložených analytických dat je skutečně zřejmé, že KSO byl založen v roce 1835 Josefem Labickým. Jenže, když nahlédneme pod pokličku sousedního Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních /dále jen ZSO/ zcela jednoduše a prostě velmi rychle zjistíme, že je na svých webových stránkách toto těleso prezentováno ve smyslu tradice, profesionality a umění s historií již od roku 1821. Kupeckými počty to znamená, že KSO, jakožto toliko skloňované rodinné stříbro je založením bohužel o 14 let mladším orchestrem, než-li ZSO. Jinými slovy řečeno v případě KSO se jedná o tzv. falešný marketingový letitý trhák, který je spíše blízký nanofantazii, nežli reálné skutečnosti.
Není tomu tak dávno, kdy si bývalý ředitel KSO Šimon Kaňka v době vánočního shonu, vyletěl jen tak, co by do Paříže za peníze daňových poplatníků na nákupy do obchodního centra pod záminkou schůzky s bývalým šéfdirigentem Martinem Lebelem. Při veřejnosprávních kontrolách MMKV bylo také mimochodem v minulosti zjištěno, že Kaňka pobíral nejen plat ředitele, ale současně také několik statisíc korun mu bylo připisováno na vrub jeho účtu, jakožto hráče na violoncello. Je až s podivem, co Kaňkovi všechno částečně i současnou Radou města Karlovy Vary procházelo. Není divu, dohody a vesměs i shoda náhod, které měly mezi sebou Kaňka s Kulhánkem, katapultovaly Kulhánka v roce 2010 rovnou do primátorského křesla. Kulhánek byl Kaňkovi zavázán. Primátor proto Kaňku jmenoval ředitelem KSO. A tak se chtě-nechtě Kaňka na oplátku stal Kulhánkovým vazalem. Ovšem Kaňka svou oddanost, loajalitu a poslušnost ke svému chlebodárci projevil například, když si bezostyšně nemravně stoupl před karlovarské symfoniky při jedné zkoušce orchestru těsně před komunálkami 2014 a z pozice své neotřesitelné moci prohlásil: …“Víte přeci koho máte volit? Víte, kdo nám v současnosti dává hodně peněz? Nezapomeňte na to, kdo je naším současným mecenášem“… Den poté se konala proslulá karlovarská zabíjačka v podobě komunálních voleb.
Aby čtenář pochopil úzké souvislosti, bude nutné se ponořit ještě více a hlouběji do zákulisí KSO. Kdo jsou to Kulhánkovy děti? Ve skutečnosti se jedná o rodinné klany, které jsou úzce propojeny na politické hnutí Karlovarská občanská alternativa (dále jen KOA) nebo na Alternativu Jiřího Kotka. Není žádné tajemství, že v každé instituci se časem mohou vytvořit rodinné svazky, někdy též nazývané manželské koalice. U KSO tomu není jinak. Z dostupných webových stránek KSO se lze dočíst v sekci nazvané – Členové orchestru, že se tu vyskytují například manželské páry: Janoušků, Ondráčků, Rothbauerů, Petrů. Při hostování se mohou manželské páry rozrůst o další rodinné klany KSO, jako například Pitrů či Milevů. O čem se už ale čtenář nedozví, je již shora zmiňovaná propojenost těchto rodinných klanů s různými politickými hnutími v Karlových Varech. Stačí se jen podívat na kandidátní listiny do komunálu nebo nahlédnout pod roušku přidělovaných komisí při MMKV, například komise kulturní, viz. dříve Aleš Janoušek a nyní Martin Petr aj.
Kdo v současnosti řídí KSO, může být pro nezasvěcené skutečně alfou a omegou, neboť papírově by to měl být právě současný ředitel Mgr. Petr Polívka, ale v zákulisí se hovoří, že ten, kdo řídí nyní KSO, je panovačná Vlasta, paní Vodičková nikoliv Petr Polívka. V zásadě platí, že ředitel, který nic nedělá, také nic nezkazí s odkazem na N. Machiavalliho „Vladaře“ z roku 1513 popisující mechanismy fungování moci. Je to právě paní Vlasta, která v zákulisí s Kulhánkovými dětmi – jeho voliči, spřádá neetické jednání vůči některým členům KSO, kteří nevolili současnou radnici. Jejich počínání na pracovišti často souvisí s promyšlenou, ba dokonce zábavnou beztrestností, která je mlčky – konkludentně (tzn. jiným způsobem, než-li ústně či písemně) vedením orchestru dlouhodobě podporována (o tom čtete dále). S čistkami v KSO započal Kaňka, který si do svého managementu, k tomu účelu, přizval adekvátně loajální posily, viz. paní Vlastu Vodičkovou nebo Ing. Josefa Bernátka (o něm podrobněji později), které v minulosti vyvrcholily až dokonce v tiskovou válku (lze snadno na internetu dohledat), neboť Kaňkův hřbitov popravených hráčů z hlediska šikany byl dosti značný. Mělo se jednat o tzv. přehrávky nikoliv rovnoměrným přístupem pro všechny, nýbrž jen pro ty tzv. nepohodlné, kteří nevolili hnutí KOA.
Za zmínku též stojí, že Kulhánkovy děti rovněž v orchestru nezaměnitelně a již dlouhodobě okupují známou baštu v podobě tzv. malé Umělecké rady. Co to v praxi znamená? Že na koho prstem poukážou (po domluvě s paní Vlastou) jej mohou ihned poslat na popraviště. Vždyť nám to papírový ředitel KSO pan Polívka svým podpisem stvrdí. Vždyť jej máme přeci jen v naší hrsti. Tak se i v uplynulých dnech stalo. Dlouholetý člen KSO a bývalý koncertní mistr prvních houslí cca. 18 let pan Vladyslav Linetskiy, na koho bylo tím pomyslným prstem ukázáno, se musel nedávno podrobit šikanózním a ponižujícím způsobem cca. 30 minutové přehrávce před shora uvedenou „popravčí radou“.
Osobně si myslím, že čestným občanem Karlových Varů by se měl právem stát pan Vladyslav Linetskiy za jeho dlouholetý přínos v oblasti kultury. Proti panu Milanovi Krajícovi nic nemám, ale na tu cenu města Karlovy Vary, na kterou v minulosti dosáhl, přeci tolik vody v Ohři ještě neuplynulo.
Někteří členové Umělecké rady při nástupu do KSO neměli vůbec například dokončené ani základní hudební vzdělání viz. současný koncertní mistr Jakub Sedláček. V kuloárech se dokonce hovoří, že prý má jen dva nebo čtyři ročníky pouhé konzervatoře. Jak může tento člověk hodnotit vysokoškolsky vzdělaného hudebníka? Jeho předchůdce a bratr sice vzdělání měl, ale před generálkou v Grand hotelu PUPP, nestydatě bez omluvy uprchl z Karlových Varů. Kuriosním na tom všem je, že jeden hodnotící člen Umělecké rady pozounista pan David Tománek měl v den přehrávky objednanou donášku sedací soupravy v Toužimi, kde údajně bydlí. Manažerce KSO paní Vlastě Vodičkové nezbývalo nic jiného, než aby přesvědčila svého kolegu, toho času ekonomického náměstka KSO, pana Ing. Josefa Bernátka, (který údajně vystudoval uhlí), aby s klíčemi od pana Davida Tománka osobně dohlédl ve své pracovní době na objednanou donášku sedací soupravy v cizím bytě a v cizím městě, kde byl místními obyvateli pan Bernátek tou dobou spatřen.
A právě zde si klademe opětovně již známou otázku: Kdo vlastně v současnosti řídí KSO? V uplynulých dnech byla zaevidována rovněž zvýšená aktivita schůzek paní Vlasty Vodičkové se Šimonem Kaňkou, konkrétně v Tašovicích dne 30. 04. 2018 v odpoledních hodinách. Připravují snad Kulhánkovy děti slavnostní návrat „lidumilovi z KSO“? A co vlastně Petr Polívka, ví vůbec, co mu tropí paní Vlasta za jeho zády? Ví vlastně, s kým vůbec má co dočinění nebo ho zajímá jen motorka?
Zvykové právo bylo již v minulosti definováno a poodhaleno další veřejnoprávní kontrolou MMKV, kdy bylo mimo jiné zjištěno, že někteří vyvolení z Kaňkovy družiny, vyváděli finanční prostředky v pracovní době, kdy účinkovali například cca v Mlýnské kolonádě tzv. „na kšeftě“ aj. Nebo když si některý kmenový hráč bez svolení svého zaměstnavatele vypůjčí svěřený hudební nástroj na zahraniční turné jiného orchestru, se kterým tam potažmo účinkuje. Samozřejmě, že plat /mzda/ mu v rámci tzv. „střídačky“ stále běží v ČR současně. To všechno může vyjadřovat zvykové právo.
Proč se v KSO dělají stále diskriminační čistky, když právě skupina prvních houslí má neustále v orchestru podstav? Z konkurzů se žádná nová pracovní síla do KSO nežene. Dle analytických dat lze snadno doložit abnormální nárůst výpomocí při pravidelně pořádaných koncertech KSO, a to nejen ve výše zmíněné skupině. Stojí za to, aby ročně orchestr ukrajoval krajíc 37 MIL. Kč z celkového rozpočtu města? Ruku na srdce, tu masáž, kterou musel absolvovat v minulých dnech pan Vladyslav Lineckiy, by ustáli ze současných členů KSO skromným odhadem možná jen dva.
Nebylo by lepší toto falešné rodinné stříbro už jednou provždy rozpustit? Vyčlenit 10 MIL Kč. pro deset koncertů v příslušném kalendářním roce, kterých by se zhostila například Česká filharmonie, nebo FOK či SOČR? Panečku to by byla jiná kvalita, jak se patří a sluší, kterou KSO nikdy nemělo a mít bohužel nikdy nebude. Zbývajících 27 MIL. Kč. by se rázem v městském rozpočtu ušetřilo. Vždyť KSO už ani neplní Zřizovací listinu vzhledem k počtu pořádání kolonádních koncertů, tak k čemu nám je falešné rodinné stříbro? Nač jej dále máme krmit a podporovat? Má snad někdo z KSO a jeho dotace vlastní prospěch? Jestliže ano, tak komu vlastně KSO slouží?
Autor: Aleš Chmelík
