MUDr. Michal Paďour léčí naše srdce.

ilustrační obrázek

Lékař který zachránil životy tisícovkám lidí. Do Karlovarské nemocnice nastoupil v r. 2006 , postupně zde vybudoval kardiologické oddělení, které v r. 2012 dostalo status krajského kardiocentra. Za tu dobu lékaři v jeho týmu provedli tisíce operací a zákroků. V současné době působí jako lékař na II. interní klinice – klinika kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze.

Ve dnech 8.-10. 12. 2019 se v hotelu Thermal konal národní výroční kongres akutní kardiologie, MUDr Michal Paďour na kongresu přednesl 2 přednášky a my využíváme této příležitosti abychom se ho zeptali se na jeho reminiscence na působení Karlových Varech s a nejen na to.

Jaké byly vlastně Vaše začátky?
Po promoci jsem, v r. 1991 nastoupil na interní oddělení v nemocnici, kde jsem se narodil- v Hořicích v Podkrkonoší, zde jsem se v podmínkách malinkého špitálku připravil na atestaci z interního lékařství.

Kdy jste začal s kardiologií?
Vlastě od samého začátku jsem tíhnul ke kardiologii, vzpomínám si, jak jsem jako úplné ucho zlobil svého primáře s tzv. trombolýzou – tedy v té době progresivní metodou léčby infarktů, on byl klasický „internista“, tedy zastánce více konzervativních přístupů, ale jinak skvělý člověk. V podmínkách tak malé nemocnice bylo mé počínání trochu „rebelské“, ale nakonec mi to prošlo.

Co je to ta trombolýza a jaký je rozdíl proti současnému pojetí léčby infarktů?
Trombolýza je chemické rozpuštění trombu látkou, která agresivně ředí krev, je to účinný způsob, ale spojen s rizikem krvácení. Dnes léčíme infarkty v ČR výhradně metodou direktní angioplastiky, tedy otevřením uzavřené tepny instrumentálně – tedy balonkem a stentem.

Říkáte „rebelské“, není to trochu příznačné pro Vás?
Dříve jistě bylo mé počínání vnímáno často jako rebelské, nyní již jsem více konformní. Jenom, když chcete něco prosadit musíte být trochu rebel. S věkem Vás to pouští, protože to stojí síly.

Narážíte na Vaše začátky ve Varech?
Jistě, to byla jedna velká rebelie, jenomže tenkrát v nemocnici bylo hodně nepochopení pro budování kardiocentra.

Já myslel, že v nemocnici kardiologii chtěli….?
To ano chtěli mít angioplastiky, tedy intervenční kardiologii, nechtěli tenkrát chápat, že nelze mít intervenční kardiologii a přitom nemít lůžkové kardiologické oddělení, koronární jednotku a další komplementy, které dělají kardiocentrum kardiocentrem.

V jakém složení jste vlastně v r. 2006 v Karlových Varech začínali?
Byli jsme 3 intervenční kardiologové, a 6 sester katetrizačního sálů.

Když jste v roce 2016 odcházel jaké bylo personální složení kardiocentra?
Bylo nás 14 různě specializovaných kmenových lékařů kardiocentra a desítky sestřiček a sanitářů v gesci kardiocentra.

Jak jste rozšířili za těch deset let spektrum výkonů?
Postupně jsme k prováděním diagnostických a terapeutických srdečních katetrizací přidali implantaci kardiostimulátorů, provádění elektrofyziologických studii, provádění srdečních arytmologických ablací, implantací implantabilních defibrilátorů, tímto celým spektrem výkonů jsme v r. 2012 docílili pro nemocnici status kardiocentra.

Tak to je kus práce, cítil jste naplněn?
Měli jsme skvělou partu, to byla největší odměna….rebelie se moc nechválí, ale pacienti byli spokojení. Ale ano, někdy v. 2008 jsem získal ocenění osobnost roku Karlovarského kraje za vybudování kardiologického oddělení.

Takže jste v tom nebyl zas tak úplně sám….?
Zajímavé je, větší podpora přicházela od některých politiků, než z vedení nemocnice, které se mimochodem střídalo vždy v rozmezí 1-2 let. Ale víte co, viděno s odstupem, ten vývoj byl přesně v kontextu se situací, sám jsem v tom rozhodně nebyl, byla to práce celé té party která tam v té době byla. Jde o popsaný jev, jakmile něco budujete v ne zcela optimálních podmínkách, má to svůj odraz v koherenci uvnitř té party, pracovali jsme s vysokou mírou přirozené sounáležitosti, jsme hrdý, že jsem toto mohl zažít.

Jak se Vám tedy ve Varech líbilo?
Vary jsou nádherné město, s překrásným okolím. Historie tady na Vás dýchá, trochu složitější je sociální kontext zde, ale nechtějte na mně podrobnosti, nejsem politik. Jsem cyklista, na kolo je to tady ráj. Miluju trasu na Klínovec
přes Krásný Les.

Proč jste tedy odešel?
Především z důvodů rodinných, narodila se nám s manželkou Janou druhá dcerka a rodinu jsem měl v Praze, bylo mi 50 let a cítil jsem se již hodně unavený, bylo třeba udělat změnu…..asi bych se jinak odrovnal jako odborník.

Vím, že jste nyní přijel na kongres akutní kardiologie, máte tady přednášky, zřejmě jste tedy odborně při chuti, kde nyní vlastně působíte a na jakém postu?
Pracuji v roli intervenčního kardiologa ve Fakultní Nemocnici Praha, nemám funkční post, ani po něm netoužím, mám možnost se plně a dost svobodně věnovat své práci. Krom toho mám svoji kardiologickou ambulanci v místě, kde jsem strávil dětství v Lázních Bělohrad. Je to fajn vykompenzované – na jedné straně špičková medicína na klinice a na straně druhé „klídek“ privátní ordinace, ale zatím pouze jeden den v týdnu.

Budete se tedy postupně více „stahovat do ambulance“
Zatím určitě nikoli, do ambulance spíše hledám kolegy, kteří by mi pomohli.

Tak že přece management….?
To se nedá srovnat- vybudovat kardiocentrum a založit malou ambulanci – kvantitativně úplně jiný objem starostí. Rozdíl je především v tom, že v té předchozí roli jsem cítil velkou odpovědnost za lidi, za každého doktora, kterého jsem přitáhl, třeba z Prahy, za každého sanitáře….jsem v tomhle trochu moc senzitivní nebo jak to nazvat.

Byl jste se v nemocnici podívat?
Ano dnes, po třech letech…..na kardiologii sice spektrum výkonů zůstává zhruba stejné a ani se nedá čekat po této stránce něco zcela nového- tam jde spíš o to udržet personál do té míry aby byl zcela soběstačně pokrýt stávající
spektrum, ale nyní trochu i pomáhají skvělí kolegové z Prahy, dnes jsem tam třeba potkal lékaře z IKEM Praha, který implantoval implantabilní kardioverter – i tudy vede cesta, když t.č. nejsou rezervy ve vlastním kádru. Ale naprostou většinu výkonu provádění karlovarští kardiologové samostatně. V čem je evidentní pokrok je prostředí- je nádherné, skvělé přístroje, super zázemí pro personál, pěkné pokoje pro nemocné. Procházel jsem to s vrchní sestrou Hanou Zajacovou, je neuvěřitelné, kolik práce a energie tam třeba ona nechala, ale i další, nemá smysl je všechny jmenovat.

Jak vnímáte personální otázku ve zdravotnictví v regionu?

No to je samozřejmě problém, ale ne jenom zde, ale v celém zemi, všude je málo sester, jenom v Praze je dost doktorů, jinak i lékařů je mimo Prahu nedostatek, problém bude bohužel akcelerovat.

Proč myslíte?
Je to ekonomika. Sestry mají extrémně těžkou práci a jsou tragicky zaplacené, není třeba si brát ohledy v této věci, je to prostě tak. U lékařů nyní sklízíme co jsme naseli v minulých letech, za kvalitního lékaře musí oblastní nemocnice zaplatit hodně peněz, protože problém byl centrálně podceněn v minulosti a povolání dostalo punc „ekonomicky nevýhodného“. Mnoho kolegů odešlo do zahraniční nebo do privátu, na medicíně máme naprostou většinou dívek, kluci jdou radši na práva nebo IT, kde můžou vydělat (při vší úctě) rychleji a více peněz. Kdo bude tedy v budoucnu dělat třeba intervenční kardiologii, která není vůbec dámskou disciplínou? Asi roboti…

Teď jste zase rebel…
Vůbec! Realista. Sestry pracují v modu věčných přesčasů, lékaři v modu vesměs šílených nočních služeb za kterými velmi často následuje minimálně ½ den další návazné šichty. Další šílenost je administrativní zátěž, která sestrám ani doktorům nepřísluší, důsledkem je vysoký stupeň odosobnění, doktor místo vizity sedí u počítače, to inteligentní a tvůrčí mysl, jakou doktor má mít bavit nemůže.

No dobrá, jak relaxujete?
Kromě pohody v rodině, které si nyní opravdu užívám, jezdím na kole a chodím do sauny, sportovní aktivitu a pracovní vytížení rád kompenzuji rovněž sklenicí piva nebo vína.

Jste kardiolog, asi víte co děláte…Kolik je rozumná míra obého?
Na kole myslím neexistuje obecně platná horní ještě zdravá mez, nesmí se ze sportu stát posedlost, já se řídím pocity. Ale obecně platí, že cca. 20 min. pohybové aktivity (stačí rychlá procházka) asi 5x týdně je na místě. Pro alkohol to je jasné, pro muže max. 1-2 piva denně a max. 4dc. vína je ta horní mez, pro ženy ½.

Ve Varech jste strávil bez mála 11 let života, zůstalo tady po Vás z nuly vybudované kardiocentrum, přemýšlel jste o tom se sem někdy vrátit?
Tuto otázku mám vyřešenou – „Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“


Za celou redakci a naše čtenáře děkujeme panu doktorovi za rozhovor a přejeme mu spousty dalších úspěchů v jeho záslužné práci.

Karlovarky


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *