(Ne)etický kodex zastupitele

Když se po roce 1989 otevřely hranice a bylo možné volně cestovat mimo republiku, vyrazili jsme s přáteli za zimními radovánkami do Rakouska. Cestou jsme projížděli půvabné německé městečko, jež bylo „vyzdobeno“ mnoha portréty usměvavého a na pohled velmi sympatického muže, který v místních volbách kandidoval na starostu.

Krom mého překvapení, jak vlastně vypadá skutečná předvolební kampaň v demokratickém státě, na tom by nebylo nic zajímavého. Leč – lyžování v údolí říčky Lech se nám s přáteli natolik zalíbilo, že se ze zimních návštěv tamních sjezdovek stal každoroční zvyk. A ejhle – po několika letech opět předvolební kampaň, ve stejném městečku stejný kandidát na starostu, jen ve tváři s lehounce starším výrazem a textem „Váš starosta“. A když se tatáž tvář po několika dalších letech objevila znovu, nedalo mi to a zastavil jsem se u jedné z vyzdobených restauračních zahrádek na kávu. Usměvavé servírky jsem se zeptal, co je to za pána, který již potřetí kandiduje v komunálních volbách. Sličná slečna odvětila: „Myslíte našeho pana starostu? To je velmi hodný člověk, ve funkci je již poměrně dlouho a o naše město dokonale pečuje.“ Zeptal jsem se, v čem tkví ona dokonalost; odpověď mne tehdy – přiznám se – překvapila. „Pan starosta má za městem továrnu, je to velice vzdělaný a movitý člověk. Jsme tu všichni přesvědčeni, že v našem městě se na úplatky prostě nehraje…“

Hm, nehraje. Na tento rozhovor jsem si vzpomněl, když jsem spolu s kolegy v klubu tvořil a následně na zastupitelstvu předkládal etický kodex zastupitele. Původně jsem navrhoval, že by zastupitelé neměli pobírat žádné odměny za členství v představenstvech a dozorčích radách městských společností, ba ani za práci v komisích (pozorný čtenář si jistojistě všiml podmiňovacího způsobu – zastupitel by neměl). Vzedmula se neskutečná vlna odporu s hlavním argumentem, že pokud někde pracuji (jak, kdo a kde!?), mám přeci nárok na odměnu. Můj protiargument, že „odměnou“ zastupitele je přeci to, že má mandát spravovat věci veřejné, že má právo pracovat pro ostatní, pro veřejné blaho, jednoduše neuspěl. Proto jsme příslušný odstavec přeformulovali ve smyslu, že takovéto odměny by měl zastupitel věnovat ve prospěch společensky prospěšných činností. Opět špatně – kodex jednoduše neprošel. Jak kdo hlasoval, může čtenář shlédnout ve videozáznamu zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary.

A s předcházejícím odstavcem velmi úzce souvisí i další, pro mnohé zastupitele a zastupitelky kontradiktorní část zmíněného etického kodexu. Cituji: „Jako zastupitel/ka města Karlovy Vary bych měl/a… … vždy ohlásit případný střet zájmů; pokud by výsledek hlasování mohl vyvolat můj osobní nebo osobě mně blízké finanční prospěch, pak se následně zdržet hlasování v předmětné věci;“

V původním textu nebylo ani slůvko finanční, šlo o prospěch obecně. Tento výrok byl napadnut argumentem, že pokud by příslušní zastupitelé – členové představenstev, eventuelně dozorčích rad městských společností nehlasovali, pak by se pro tyto korporace nic neodsouhlasilo. A právě v tom vidím strašnou chybu, zastupitelé si vesele hlasují pro mnohá rozhodnutí, která jsou ve prospěch společností, jejichž jsou sami správci nebo kontrolními mechanismy. A realita jde tak daleko, že zastupitelé před hlasováním oznámí „střet zájmů“ a pak nestydatě hlasují, povětšinou pro. Připadá mi to, jako kdybych nahlásil – pozor, hodlám někoho zmlátit a pak to prostě udělal. Za naprostou absurditu pak považuji výrok některých nejmenovaných zastupitelů před spuštěním hlasování: „Hlásím možný střet zájmů.“ Možný? Zastupitel sedí v představenstvu městské obchodní korporace a hlásí možný střet zájmů? Dobře si ze studijních let pamatuji přednášku z gynekologie pana docenta, který nám říkal: „Kolegové, pamatujte si, že žena nemůže být jen trošku těhotná, ta buď je těhotná, nebo není.“ Prostě binárně logicky YES nebo NO, jednička nebo nula. A nechci se vůbec zmiňovat o tom, kdo vůbec v oněch orgánech sedí, neboť nepochybuji, že příslušní zastupitelé po nocích jistojistě pečlivě studují typy a vlastnosti izolací a optimální tlaky páry, pracují-li pro teplárnu, či optimalizaci veřejné dopravy, poměry cena/výkon u jízdného MHD, pracují-li pro dopravní podnik. A všichni vědí, co je to časové rozlišení v rámci podvojného účetnictví.

Inu – politika u nás není správou věcí veřejných, politika je u nás byzantským způsobem přivýdělku.

Autor: MUDr. Pavel Bouška

Přidej komentář jako první k "(Ne)etický kodex zastupitele"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*