Karlovy Vary – Kdo byli lidé, kteří řídili město a vzali na svá bedra rozhodně nelehký úkol: Vést Karlovy Vary v dobách dobrých i zlých.
Následujícími řádky se pokusím, alespoň částečně, zodpovědět. Hned v úvodu podotýkám, že pátrání, často až detektivní, nebylo vůbec jednoduché. V archivu často chybí dokumenty, přímí pamětníci již nežijí, rodina si materiály neuschovala, nezachovaly se fotografie, atd. Proto i v mém článku jsou bílá místa, která snad teprve čas někdy vyplní. Předem zdůrazňuji, že u čelných představitelů města nebudu hodnotit jejich práci. Půjde jen a jen o faktografii.
Přeneseme se nyní do konce 2. světové války, kdy Karlovy Vary patřily do tzv. říšské sudetské župy.
Dne 4. května 1945 se sešla skupina českých občanů, starousedlíků i totálně nasazených, v bytě pana Dobroslava Krejzy. Výsledkem jednání byl vznik Revolučního národního výboru. Do funkce předsedy byl jednomyslně zvolen Jindřich Šípek. Byl nejstarším ze všech účastníků (narozen 4. února 1890), ovládal několik jazyků, měl všeobecnou autoritu jak u Čechů, tak i u mnoha Němců. Bydlel na Hůrkách, jeho manželka byla Němka, byl zaměstnán jako prokurista u Deutsche Bank na Tržišti.
Členové národního výboru převzali pokojnou cestou 8. května 1945 civilní správu města z ruky německých funkcionářů. První oficiální a veřejné zasedání orgánu, který asi od 10. května 1945 nesl název Český národní výbor, se uskutečnilo 13. května 1945 v Kurhausu (Lázně III). Na závěr schůze bylo na přání předsedy provedeno hlasování o ustanoveném národním výboru, který byl jednomyslně schválen.
V tu chvíli Jindřich Šípek netušil, že mu do konce života zbývá již jen několik dnů.
Dne 4. června 1945 došlo k tragedii. Dodnes je Šípkova smrt obestřena tajemstvím. Hovoří se buď o sebevraždě nebo dokonce o vraždě. Odešle muž, který ve působil čtvrt století, zúčastnil se veřejného života, aktivně pracoval v České besedě, byl v průběhu nacistické okupace 18 měsíců vězněn. Jeho hrob se nachází na hřbitově v Drahovicích.
(Otazníky okolo smrti Jindřicha Šípka – více se dočtete ZDE)
Nástupcem J. Šípka ve funkci předsedy ČNV se stal pravděpodobně od počátku jen dočasně – Stanislav Segmüller. Ve funkci byl pouze od konce května do 15. června 1945. Nenašel jsem žádný doklad o tom, proč Šípek se starostováním skončil, ani kdy se tak přesně stalo. Odpověď neznali ani pamětníci oněch událostí.
Mnoho nejasností je také u osoby Stanislava Segmüllera.
Původním povoláním byl celník a působil na Podkarpatské Rusi. V Karlových Varech se objevil koncem dubna roku 1945, kdy přijel na kole z Prahy. Vždy o sobě, že byl poslán generálem Kutlvašrem z Prahy, jako jakýsi vyslanec či dokonce zástupce československé vlády, který má za každou cenu zabránit vojenskému zničení města. Žádnou pověřovací listinu ale nikdo nikdy neviděl. Bylo mu tehdy 37 let, hovořil rusky, byl snad členem KSČ a také byl mimořádně organizačně nadaný. Obrovský kus práce odvedl při jednáních jak s německými představiteli ve městě, tak i se zástupci americké armády.
Nepodařilo se nalézt žádný úřední doklad o zvolení Segmüllera do čela ČNV, nicméně zprávy v dobovém tisku ho několikrát uvádí jako předsedu. Segmüller nakonec krátce zapustil v Karlových Varech kořeny. Působil ve městě a okrese v několika funkcích, naposledy jako osídlovací referent Místního národního výboru. Na veřejné schůzi pléna MNV dne 17. června 1947 mu byla vyslovena nedůvěra. Údajně to bylo pro podivné hospodaření s potravinovými lístky, kde se měl dopustit zpronevěry. V červenci téhož roku přesídlil do Prahy. Další informace o jeho osudech jsem již nezjistil. (Pokračování příště)
Autor: PhDr. Zdeněk Musil
