UNESCO… naděje nebo hrozba pro Karlovy Vary? Díl třetí.

Karlovy Vary pomalými kroky postupují do UNESCO, aniž by věděly, co to pro ně bude v budoucnu znamenat. Nepůjde totiž pouze o propagaci ČR v zahraničí jako památkové supervelmoci, ale i o řešení řady problémů, které to vyvolá.

První problém pro občany Karlových Varů je již na světě. Na svém závěrečném zasedání odstupující Sobotkova vláda vyhlásila památkovou rezervaci Karlovy Vary s účinností dnem 1.1.2018, neboť to má být jedna z podmínek pro úspěch žádosti o zápis do Unesca, třebaže ten je z mnoha jiných důvodů velmi nejistý. Rezervace a její ochranné pásmo byly vyhlášeny v maximálním možném rozsahu, tedy na cca 10 krát větší ploše, než kterou činila dosavadní městská památková zóna. Do památkové rezervace se tak dostaly nejen městské lesy, ale i části Tuhnic a Drahovic, tedy území jejichž památková hodnota je minimální. V tomto rozšíření rezervace se nenachází žádná významná kulturní nemovitá památka, což je fatální vada celého vládního aktu, neboť účelem památkové rezervace dle platného památkového zákona je zvýšená ochrana stávajícího souboru památek. V Drahovicích a Tuhnicích či v okolních lesích se ale žádný takový soubor nevyskytuje. Z toho vyplývá, že rozsah rezervace byl stanoven pouze účelově pro splnění údajných podmínek UNESCO, bez ohledu na faktický stav památkové hodnoty tohoto rozsáhlého území a absenci souboru kulturních památek v něm.

Pro vlastníky nemovitostí v nově zřízené památkové rezervaci to znamená zvýšení administrativní zátěže v případě, že by hodlali na svých nemovitostech provádět nějaké změny či úpravy včetně běžné údržby a také omezení resp. i nepovolení jejich záměrů v případě, že by chtěli provádět nástavby či přístavby budov nebo měnit jejich vnější vzhled.

Příznačné je, že do rezervace nebyl zahrnut areál Karlovarské nemocnice, ačkoli okolní domy zahrnuty byly a památková ochrana nevztahuje ani na kácení lázeňských lesů prováděné v rámci těžebních plánů, tady na zřizování průseků, které mění krajinný ráz daleko více, nežli je výměna okenní kličky. Takže jiný metr byl vládou použit na občany a podnikatele a jiný na majetek samosprávy. Je nepochopitelné, že dotčených občanů, kteří ponesou v souvislosti se zřízením památkové rezervace zvýšené náklady a podnikatelů, kterým tak byly do budoucna znemožněny jejich podnikatelské záměry, se nikdo na jejich názory nezeptal. Vše bylo v režii pár úředníků, kteří ve Varech ani nebydlí a ani jim tu žádné nemovitosti nepatří, natož aby měli praktické zkušenosti v oboru lázeňství; jak to již patří do české historie… rozhodlo se opět o nás a bez nás.

Uvedu proto v této situaci několik návrhů, které se neodváží žádný místní politik nahlas vyslovit, neboť by to znamenalo ve zvířené a netolerantní „pro unescové“ atmosféře “ jeho politickou smrt.

Co by bylo tedy nyní potřeba udělat?

1. Provést konečně nezávislou ekonomickou analýzu přínosů a negativ vstupu, což se ostatně mělo provést již na začátku zahájení jednání o zápisu. Poté by bylo potřeba se zeptat občanů města, nejlépe formou místního referenda, zda s UNESCO souhlasí, tedy zda souhlasí i se všemi omezeními a negativy, které to pro ně přinese. Není totiž ostudou nebýt v UNESCO. Obyvatelé Drážďan se již v referendu jasně vyjádřili, že o omezování ze strany UNESCO nestojí a Drážďany byly ze seznamu světového kulturního dědictví vyškrtnuty. Zmenšila se tím jejich památková hodnota ? Snížil se počet návštěvníků ? Vůbec ne . Ještě dále zašly Spojené státy a Izrael . Oznámily , že členství v UNESCO ukončí, neboť politické postoje současných představitelů UNESCA jsou v rozporu s posláním této organizace.

2. Důkladně a objektivně prověřit, zda hodnoty navrhované k zápisu jsou opravdu skutečnými hodnotami a zda nejde pouze o účelové přání několika úředníků a památkářských lobistů, kteří si na dobře placené činnosti pro zápis do UNESCO založili svoji kariéru a ekonomickou jistotu. Jako zcela mimořádná památka se totiž jeví pouze budova Císařských lázní, opravdový unikát nemající v Evropě obdoby. Na další významné ale již méně významné památky nám postačí prsty jedné ruky: Městské divadlo, Dientzehoferův kostel Máří Magdalény, Zítkova kolonáda a možná i malá kolekce karlovarských domů z produkce slavných vídeňských architektů ( ale těch je Vídni minimálně 100 x tolik! ) Má nyní nově vymezené území se souborem laviček, altánků, lesních besídek a náboženských symbolů roztroušených v lázeňských lesích označené vznešeným názvem terapeutická krajina pravdu světovou jedinečnost?

3. Napadnout nařízení Sobotkovy vlády o prohlášení památkové rezervace. Není totiž šance, že by došlo k jejímu automatickému zrušení či zmenšení v případě, že k žádnému zápisu do UNESCO nedojde. Uvědomme si, že pokud by došlo k vyhlášení památkové rezervace již v roce 1992, když byla vyhlášena pouze památková zóna, žádné znovuzrození Varů do dnešní podoby by nikdy nenastalo. Město by zůstalo zakonzervováno v tehdejší zastaralé podobě bez moderních balneoprovozů, hotelových bazénů a luxusních hotelů přesně tak, jak to stanovují podmínky pro stavební činnosti uvnitř památkové rezervace.

4. Ať dojde či nedojde k zápisu do UNESCO , město by se na takovou možnost mělo seriózně připravit, což doposud nečiní. Jedná se především o vybudování plnohodnotných dopravních a informačních terminálů pro turistické návštěvníky Karlových Varů ( např. Kouzelné městečko, U Slávie, Dolní nádraží ) s dostatečným počtem stání pro osobní automobily a autobusy. Parkoviště do ulic lázní nepatří. Město ale dělá pravý opak. Parkovací místa, kde bylo dříve parkování zakázáno, dále rozšiřuje např. v Slovenské, Moravské, Sadové a Zahradní ulici. S tím souvisí nutnost provozování systému chytré veřejné ekologické dopravy v lázeňském území jako veřejné služby, což je úkolem města.

5. Zvýšit počet atrakcí a zajímavostí vně lázeňské zóny tak, aby turisté zůstávali v Karlových Varech alespoň přes jednu noc a nechávali zde formou poplatků prostředky, které jsou potřeba pro další rozvoj obce. Je neuvěřitelné, že Karlovy Vary jako leader Spolku velkých evropských lázní doposud nemají žádné veřejné lázně s velkými otevřenými bazény s horkou termální vodou. Návštěvník největších českých lázní tak ani nemá možnost si vyzkoušet žádnou tradiční lázeňskou proceduru. Karlovy Vary nemají ani žádný aquapark, zoologickou či botanickou zahradu, arboretum, lesní cyklodrom, dino park ba ani muzeum porcelánu. Předkové nám zde nezanechali žádný hrad, zámek či klášter. Bude proto potřeba přestat žít z podstaty, kterou dnes tvoří do výšky pouhých 2 m „pšoukající“ Vřídlo a nové turistické cíle vybudovat. Jen tak se podaří rozředit nekonečné průvody skupin asijských turistů dychtících za jeden týden v Evropě vyfotit co nejvíce památek UNESCO.

Vezměme si za příklad italské lázně Merano se svými novými světoznámými botanickými zahradami či Mariánské Lázně se svým parkem stavebních miniatur. 

A kdo by se o to vše měl postarat? Obyvatelé té částí města, které se UNESCO týká, tvoří sotva 10% z celkového počtu obyvatel města a na plánování rozvoje města proto nemají žádný vliv. Představují totiž příliš málo voličů na to, aby jejich potřebám zastupitelé vůbec naslouchali. Problematika této části města je navíc zcela odlišná od ostatních převážně rezidenčních čtvrtí. Karlovy Vary jsou statutárním městem a mají tak možnost si zřídit městské obvody. Nebylo by proto daleko přirozenější, aby nejen lázeňské území, ale i další čtvrtě měly vlastní samosprávu, která bude mnohem lépe řešit specifické potřeby jejich obyvatel nežli současný od reality vzdálený, ale o to více přebujelý magistrát? Ale to je téma na samostatný článek.

Je tedy UNESCO naděje nebo hrozba pro Karlovy Vary? Je obojím zároveň. Především je ale výzvou samosprávě města, co vše by měla začít konečně dělat, aby se Karlovy Vary staly přitažlivé pro návštěvníky a zároveň přívětivým městem pro své obyvatele.

Autor: Ing.arch. Alexander Mikoláš

 

Přidej komentář jako první k "UNESCO… naděje nebo hrozba pro Karlovy Vary? Díl třetí."

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*