Má za sebou úspěšné působení v zámoří, pravidelně reprezentoval Českou republiku v mládežnických kategoriích a může se pochlubit pohárem pro vítěze české extraligy. Takovou vizitku má nejnovější přírůstek do karlovarské hokejové rodiny, teprve třiadvacetiletý talentovaný bek Michal Plutnar. V rozhovoru pro web hokejkv prozradil, jak se mu v Energii hraje, na co vzpomíná ze zámoří i příhodu, jak se dostal k číslu 45.
Michale, Vaše premiéra v dresu Energie a hned drtivé vítězství. Jak jste si utkání užil?
Užil jsem si ho hodně. Je to tady ve Varech super, lidi fandili a tým šlape.
Jak jste se sehrál s novými spoluhráči?
Snažil jsem se to pochytit co nejrychleji, ale určitě ještě musím na hodně věcech pracovat. Doufám, že to bude zápas od zápasu lepší a lepší.
Znal jste se s někým z kádru již dříve?
S pár hráči jsem se znal, ale nebyla to drtivá většina. Samozřejmě znám nějaké kluky, protože jsem proti nim hrál dvě tři sezony zpátky, takže od pohledu je znám, ale osobně jsem jich moc neznal.
Rozhodla vývoj utkání rychlá branka již po minutě hry?
Určitě nám to pomohlo. Myslím si, že jsme se uklidnili a hráli jsme, co jsme potřebovali. Nevyužili jsme tolik přesilovek, ale myslím si, že nakonec tři body jsou super.
Jak jste zmiňoval, hráli jste dnes hodně přesilovek a dvakrát jste v nich skórovali. Byly také klíčovým aspektem vašeho úspěchu?
Já si myslím, že ano. Ale naší lajně se v nich moc nedařilo, málo jsme stříleli… Je to možná proto, že ještě nejsme sehraní, ale od toho tam jsou další dvě přesilovkové formace a ty ten zápas rozhodly.
Vyhovuje Vám zdejší styl hry?
Ano, teď je takový trend, že jde pět hráčů dopředu, pět hráčů dozadu, a tak to má být. Jeden za druhého bojuje a to je super.
Odehrál jste několik sezón v Kanadě (resp. USA, pozn. red.). V čem se liší hokej a přístup k mládeži v Kanadě oproti tomu v Česku?
V zámoří je ten juniorský hokej víc profesionální, skoro každý tým má vlastně stejnou halu jako tady v Karlových Varech. Všechno to jsou kluci, kterým je 16 až 20 let, takže jsou už od šestnácti připravovaní na dospělý hokej a mají podmínky vlastně úplně stejné jako chlapi. Vypiplávají si je už od tohoto útlého věku.
Jak na toto období vzpomínáte?
Moc rád, byla to životní zkušenost a pomohlo mi to snad úplně ve všem. Myslím si, že jsem se dobře naučil jazyk a poznal jsem nové lidi, skvělé lidi, a kdyby byla možnost se tam vrátit, tak bych určitě šel znovu.
Jak byste se popsal fanouškům? Po hokejové i osobnostní stránce.
Nevím, to budou muset fanoušci posoudit sami (úsměv). Snažím se tvořit hru a podporovat útok, ale musím ještě pracovat na hodně věcech v obranném pásmu, tam je to trošku horší. Budu se snažit pomoct týmu nejlépe, jak umím a doufám, že si to všechno sedne.
V čem si myslíte, že spočívá Váš největší přínos týmu?
Myslím si, že to je ta ofenzivní část, práce na modré čáře a shazování puků do brány. Doufám, že se tak sehrajeme a bude všechno tak, jak to má být.
Vždy jste dosud nastupoval s číslem obsahujícím sedmičku – 7, 27, 77… Bude se Vám hrát jinak s pětačtyřicítkou, kterou jste obdržel tady?
Protože jsem přišel takto na poslední chvíli, tak to byl jediný dres ve velikosti, která mi sedla (úsměv). Ale nijak to nevnímám, sice mám celý život na zádech sedmičku, ale třeba bude tohle číslo šťastnější (úsměv). Nijak mi to určitě nevadí, musím si toho nevšímat a jenom hrát hokej.
Zdroj: hokejkv.cz
