„Přál bych jim, aby místo milionu chvilek sehnali třeba milion hlasů a šli do politiky,“ vzkazuje krajský předseda hnutí Trikolóra v Karlovarském kraji Matěj Drbohlav Mikuláši Minářovi, který v posledních týdnech obešel předsedy opozičních stran, aby zkoordinoval jednotlivé kroky.
Drbohlav projevuje úctu Miladě Horákové a vyjadřuje naději, že občané rozliší důstojnou připomínku politické vraždy a něčí politické PR. Přál by si, aby komunisté dokázali více kriticky nahlížet na svou vlastní minulost. Mladý politik se vyjadřuje také k nepokojům v USA a k překotným kulturním a dalším změnám, ke kterým ve světové velmoci dochází ve jménu boje proti rasismu. „Apolena Rychlíková jako představitelka radikální a progresivní levice vidí diskriminaci úplně ve všem,“ odmítá pak Drbohlav rázně představy, že rasismus je všudypřítomný i v Česku.
Spolek Milion chvilek má nový plán, jak zajistit konec Andreje Babiše. Mikuláš Minář s Benjaminem Rollem obešli předsedy opozičních stran, které považují za demokratické. Dali jim cíl – získat v příštích volbách alespoň o 31 sněmovních křesel více. Jak se na kontakty Milionu chvilek s předsedy parlamentních stran díváte?
Žijeme ve svobodné zemi, ať se každý schází, s kým chce. Aktivity Milionu chvilek vnímám veskrze politicky, takže je normální, když dělají politiku. Nicméně bych jim přál, aby do ní vstoupili, aby sehnali místo milionu chvilek třeba milion hlasů a pak by jim to stačilo třeba i na víc než na 31 křesel.
A co říct na drobnou chybu, které se chvilkaři dopustili během počítání? Těch 31 mandátů navíc by opozici, po vyloučení Václava Klause ml. z ODS, na většinu nestačilo.
Tak, ono by se to počítalo až s novými volbami. Ale souhlasím, že je dobré se nejprve naučit počítat… a až poté začít někoho kádrovat.
V letošním roce se hojně probírá odkaz Milady Horákové. Co říkáte na způsoby, kterými byla památka Horákové připomínána? V obecním rozhlase mnohých měst kupříkladu zazněly úryvky z procesu s Miladou Horákovou, stejně tak tomu bylo i v amplionech pražského metra. Je formát nynějších vzpomínek přehnaný?
Milada Horáková je symbol. Symbol zrůdnosti padesátých let a také toho, že silná a statečná žena s názorem se nenechala zlomit ani ve vězení. Za to jí patří hluboký obdiv a úcta. Je jasné, že když je to letos 70 let, že to je vhodná příležitost si celý ten kontext připomenout. No a někdo do toho tahá politiku a hřeje si svou polívku. Dost věřím našim lidem, že rozliší důstojnou připomínku politické vraždy – a vlastní politické PR lidí, kteří jí odvahou nesahají ani po kotníky
Téma popravy Milady Horákové je velmi citlivé; komunisté v politickém procesu sáhli na život ženy. Máme po sedmdesáti letech od tohoto činu odmítnout začlenění komunistů do demokratické společnosti? Je chyba, že po roce 1989 nikdo komunisty nezakázal?
Pokud se měli komunisté zakázat, mělo se to stát hned někdy v roce 1990. Cokoliv podobného dělat teď by bylo nesmírně nešťastné a jen by to ve společnosti vybudilo zbytečné emoce. Kauza Koněv budiž příkladem. Nerad bych spojoval dnešní KSČM s děním padesátých let. O co ale stojím, aby komunisté dokázali více kriticky pohlížet na svou minulost.
Moderátor ČT Jakub Železný učinil veřejný závazek, že vyhodí ze studia každého, kdo se v jeho pořadu byť jen slovem dotkne památky Milady Horákové. Lze lidsky chápat, proč Železný takto uvažuje; jak se to ale slučuje se zásadou nestrannosti veřejnoprávního média? Lze to chápat tak, že odlišný názor na Miladu Horákovou, jaký má například Marta Semelová, už do společnosti prostě nepatří?
Zpochybňování základních pilířů svobodné společnosti – jako že holokaust byl největším zvěrstvem ve dvacátém století nebo že padesátá léta přinesla řadu zločinů zabalených do ideologie budování lepší beztřídní společnosti – prostě do slušné společnosti nepatří. A v řadě případů na to myslí i trestní řád. Tak je to správně, a není nutné panu Železnému přidávat zásluhy.
V Americe už přes měsíc trvají masivní rasové nepokoje. Vypadá to, že situace nebere konce. Co právě nyní v USA sledujeme? Jde o věc, která může ohrozit základy americké demokracie?
Ve Spojených státech se podobné tenze vyskytovaly i v minulosti. Vzpomeňme na 60. léta a éru Martina Luthera Kinga. Současná situace asi značně souvisí s vyhrocenou předvolební atmosférou, kdy obhajuje mandát Donald Trump, kterého si lidé černé barvy pleti v té funkci většinově nepřejí. Věřím, že po listopadu, až bude jasné, kdo se stane novým prezidentem, se ty emoce uklidní.
Aktivisté hnutí za práva černochů chtějí nově i změnu hymny USA. Ta je prý rasistická. Namísto hymny chtějí píseň Imagine od Johna Lennona. Vznikají i návrhy „černošské hymny“ a některé instituce začínají místo hymny hrát jiné písně. Je možné, že v USA dojde i k demontáži „starých“ stavebních kamenů, jakými jsou kromě hymny třeba odkazy prvních amerických prezidentů?
V současnosti se asi ještě hodnoty a myšlenky „staré dobré Ameriky“ uhájí a podobné šílenosti jako změna hymny apod. nezvítězí – ale demografie je věcí neúprosnou. Co bude za 20-30-50 let, nikdo z nás netuší, a třeba se ještě budeme divit, co vše je možné.
A odbočka: Proto je tady Trikolóra, aby hájila a bránila ten normální svět.
Filmové servery opatřují filmy upozorněními, že záběry obsahují zastaralá hlediska a někoho mohou urážet. Díla s vyloženě rasistickým obsahem pak z nabídky mizí úplně – je to v pořádku? Velmi diskutovaný byl případ filmové klasiky Jih proti Severu, kterou služba HBO Max nejprve smazala, aby ji později vrátila – právě s dovysvětlujícím popiskem.
Není to v pořádku. Je to úplně ujeté. Když někoho uráží Jih proti Severu, tak se jednoduše na ten film nemusí dívat. Jak je to jednoduché. Tato autocenzura nepovede k ničemu dobrému…
„Je to pokrytectví, lhaní si do kapsy a politická korektnost, která vede do pekla,“ obává se hudebník Ondřej Hejma a vznáší otázku, kdo bude vlastně závadnost jednotlivých děl hodnotit. Souhlasíte?
Samozřejmě, že souhlasím. Již starý Řím znal své arbitry elegance, kteří rozhodovali o vkusu, o tom, co je hezké, vhodné a správné. Přál bych si, abychom svými arbitry elegance byli my sami. Protože, o tom je svoboda… si přebrat film Jih proti Severu po svém a nenechat si to od nikoho schválit, vysvětlit či přeložit.
U nás probíhá diskuse ohledně postavení Romů – jsou utlačováni, znevýhodňováni? Je to stejné jako s těmi černochy v USA?
Nemyslím, že jsou utlačování a znevýhodňováni. Maximálně v rovině nějakých předsudků. Rád bych lidi dělil na ty, kteří chtějí pracovat – a na ty, kteří chtějí jen parazitovat na druhých, na systému, na státu. A pak by mělo být jedno, jestli je někdo bílý, černý nebo fialový.
Rasismus v Česku začíná mnohdy už ve škole a provází vás celý život. Tak alespoň naši společnost vidí Apolena Rychlíková. Má pravdu?
Apolena Rychlíková jako představitelka radikální a progresivní levice vidí diskriminaci úplně ve všem. Když to takto jednoduše zaškatulkujete, jako paní Rychlíková, tak máte vystaráno. Já bych rád ten vozík vrátil na koleje a bavil se o tom, co udělat pro to, aby svět zůstal normální.
Zdroj: https://www.parlamentnilisty.cz/
