Největší červnovou událostí na obloze bude částečné zatmění Slunce, které nastane 10. června. Půjde o nejvýše položené sluneční zatmění, pozorovatelné z území Česka a Slovenska, až do roku 2179. Následující týdny jsou také obdobím nočních svítících oblak, která se letos poprvé objevila nezvykle brzy. Na nebi lze nyní pozorovat i jasné planety, sdělil dnes ČTK astronom Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě.
Astronom upozornil, že částečné zatmění Slunce viditelné v celém svém průběhu velmi vysoko nad obzorem z Česka i Slovenska bude po šesti letech. Úkaz začne v Česku po 11:35 středoevropského letního času (SELČ), kdy se silueta Měsíce ve fázi novu „zakousne“ do slunečního disku z horního pravého okraje. Na severozápadě Čech zakryje až 19 procent slunečního průměru, dále na východ však zatmění začne později a bude menší. Například na východě Slovenska bude až po 12:08 SELČ a zakrytí dosáhne jen devíti procent. Maximum úkazu nastane nad oběma státy mezi 12:30 až 12:55 podle polohy pozorovatelů. Kolem poledne bude ve výšce více než 60 stupňů nad obzorem, úkaz pak skončí před 14:00. Podrobnosti o zatmění v různých lokalitách lidé najdou na interaktivní mapě. Horálek také zdůraznil, že jev lze bezpečně pozorovat pouze se speciálním filtrem pro ochranu zraku.
K zatmění Slunce dojde tehdy, když se mezi pozorovatele a Slunce promítne Měsíc v novu, který sluneční disk částečně nebo zcela zakryje. Měsíc obíhá Zemi po dráze mírně odkloněné od roviny zemské dráhy, častěji tedy Měsíc v novu sluneční disk na denním nebi mine a k zatmění nedojde. Zhruba jednou za půl roku se však Měsíc v novu dostane na své dráze velmi blízko pomyslné přímky mezi Zemí a Sluncem a část obyvatel Země tak spatří tento úkaz.
Horálek dodal, že během dalších devíti let v Česku bude možné pozorovat šest dalších částečných zatmění – a to v letech 2022, 2025, 2026, 2027, 2029 a 2030.
Astronom dále uvedl, že už nyní mohou lidé vyhlížet „tradiční“ noční svítící oblaka, která se objevují v týdnech kolem slunovratu. „Už to začalo. Letos dokonce velice brzy. První pozorování se objevila už někdy kolem 21. května a to je poměrně nezvyklé. Běžně to začíná někdy v půlce června. Takže je možné, že ta letošní sezóna bude docela bohatá“ míní Horálek.
Připomněl, že jde o řídkou oblačnost, která se nachází mimořádně vysoko – zhruba 85 kilometrů nad zemí. „Kvůli tomu, že je velice řídká, ji přes den nespatříme. Ale když Slunce zapadne do nějaké hloubky, mezi šesti až 16 stupni pod obzorem, tak to nasvětluje zespodu, zatímco u nás už je soumrak nebo noc. A my vidíme, jak na obloze svítí takové závoje – oblačna,“ popsal astronom.
„To co je způsobuje, je prach, který se nachází v mezosféře a do atmosféry se dostal několika způsoby – jednak je to třeba prach z meteorických rojů, ale i z průmyslové činnosti nebo silných sopečných erupcí. Na ty částice se pak nabaluje led vznikající zejména reakcí kyslíku a vodíku v té výšce, za přítomnosti slunečního záření, ale třeba i rozpadem metanu,“ dodal. Horálek také upozornil, že kolem slunovratu mohou být například ze Sněžky a jiných vrcholů noční svítící oblaka pozorovatelná po celou noc. Jinak by je lidé měli vyhlížet na severním obzoru mezi půl desátou večerní až půlnocí, nebo půl druhou a půl čtvrtou hodinou ranní.
„V tuto chvíli je také opět asi nejkrásnější Mléčná dráha, ale ta je viditelná jen mimo města,“ podotkl pak Horálek. Obzvlášť dobré podmínky pro pozorování podle něj budou právě kolem 10. června, když bude Měsíc v novu. „Hlavně v ranních hodinách už jsou také pozorovatelné planety Jupiter a Saturn. Ty jdou jakoby v závěsu za centrální dráhou Mléčné dráhy. V ranních hodinách jsou viditelné nad jižním obzorem. Jupiter je velmi výrazný, Saturn o něco slabší,“ popsal Horálek.
Na konci měsíce, konkrétně 28. a 29. června, se pak podle jeho slov, po půlnoci nabídne jak pohled na Jupiter a Saturn, tak i na Měsíc krátce po úplňku. „Takže tam bude taková krásná trojice jasných objektů,“ uzavřel astronom.
Zdroj: ČTK
