Pokračování rozhovoru s bývalým manažerem a ředitelem Karlovarského symfonického orchestru/ KSO Mgr. Zdeňkem Vikorem.
Myslíte si, že ta minoritní skupina v KSO, kterou nazýváte „rodinné klany“ a jejich příznivci, mohou být stále nepředvídatelní? Mám tím na mysli, jestli dokážou stále, jak vy tvrdíte škodit a tím si hlídat své teritorium?
Po osmiletém vládnutí hnutí KOA jsou dnes v KSO velmi dobře organizovány. Jakmile máte jiný názor, ihned Vám to dají nepříjemně okamžitě najevo. Začnou Vás ihned ostrakizovat. Nejraději by byli, kdyby Vás mohli v danou chvíli vydědit z lidské společnosti a popřípadě současně i stáhnout z kůže. Když se jim to povede, pak začnou být teprve neskonale až přehnaně šťastní. Přeci i každý psycholog ví, že nejtěžší příkoří/teror se děje na pracovišti. Velmi dobře umí škodit pomocí tzv. techniky „zábavné beztrestnosti“.
O tom jsem nikdy neslyšel. Co je to za zvláštní druh techniky?
V této souvislosti si vzpomínám, jak do KSO nastoupil tehdy čerstvý absolvent JAMU pan Mgr. Petr Pololáník. Po svém nástupu byl velmi kreativní. Zkoušel prolomit v KSO tzv. „zažitá zvyková práva“. Začal organizovanému gangu KSO šlapat na kuří oka. To ovšem netrvalo dlouho, neboť mu byla poštovním úřadem záhy doručena obálka, v níž byl umístěn ostrý náboj ráže 9 mm. Byly toho tenkrát plné noviny. Pan Pololáník tehdy usoudil, že nemá smysl bojovat v KSO s „větrnými mlýny“. Místo ředitele skutečně posléze opustil. „Zábavná beztrestnost“, která v orchestru skutečně nezná mezí, tkví např. v tom, že na náboji nebyly žádné otisky. Nebo když sdělíte veřejně svůj názor, přijdete k vlastnímu zaparkovanému vozidlu, kde postupně zjistíte, že máte všechny šrouby u kola odmontované, ale povolovací klíč nikde poblíž přitom neleží. K tomu stále nevíte, kdo na Vás z povzdálí hledí, a přitom se asi neskonale do sytosti baví. Nebo sedíte s kamarádem z KSO na kávě, kolem Vás projde sympatizant rodinných klanů pan Matúš Vaňuga. Netrvá to dlouho, v mobilu mého bývalého kolegy přistane vzápětí anonymní /snadno doložitelná/ nepříliš lichotivá SMS zpráva. Při jeho příchodu do orchestru druhý den, se mu „gang“ směje a pan Martin Petr se jej ještě bezostyšně zeptá : …“jaké to bylo v té kavárně s Vikorem?“.. Anebo Vám těsně před koncertem ze skříně, /kde máte položený velmi drahý na vlastní náklady pořízený hudební nástroj/ kdosi z druhé strany, kam nemáte šanci vůbec dohlédnout, nástroj shodí. Protože ta akce proběhne tak rychle, vy už jen bezmocně sledujete se zatajeným dechem pád nástroje cca z 2 metrů, který při dopadu je značně zdemolován. „Organizovaný gang“, z pádu nástroje má v danou chvíli neskonalou zábavu v podobě „povedené taškařice“ což Vám dává svým pištivým chichotem ve společné místnosti /šatně/ silně dosti dlouhou dobu ještě najevo.
Máte pocit, že KSO naplňuje své poslání v naší lázeňské metropoli?
Když se nad Vaší otázkou hlouběji zamyslím, mám pocit, že se tu začaly pozvolna, potichu vytrácet kolonádní koncerty. V jedné sezóně jsem na Mlýnské kolonádě odehrál cca až 97 koncertů. V sobotu se hrály dva koncerty. V neděli se hrálo dokonce i třikrát. V případě nepříznivého počasí se pro veřejnost otevřely všechny dveře v sále v Lázních III. Kolonádní koncert se takto pro posluchače v takovémto případě konal vždy zdarma.
Dnes rodinné klany a jejich souvěrci hrají za celý orchestr v různých, komorních seskupení třeba celý měsíc. V minulosti tato praxe byla již nejednou vytýkána veřejnosprávní kontrolou MMKV, neboť se tímto způsobem v pracovní době vyváděly další finanční prostředky přes malé agentury typu cca RONDA apod. Stejná neúnosná praxe ze strany KSO se bohužel aplikuje i při Vánočních trzích. Z orchestru na těchto akcích bohužel hraje už jen torzo, neboli chcete-li jinak pouze jen ti vyvolení /“gang“/. Proč nemůže hrát celý orchestr denně na Vánočních trzích pro veřejnost v různých intervalech? Dává jim snad radnice málo peněz? Někteří návštěvníci Karlových Varů zažijí orchestr právě z kolonádních koncertů, anebo jenom z Vánočních trhů. Asi se bude někdo odvolávat, že je zima a nástrojům by to uškodilo. Ale když se hraje za peníze navíc k platu, jak je vidět, jde nějaký předpis stranou. Nebo při Dvořákově karlovarském festivalu se běžně konaly čtyři velké symfonické koncerty. Dnes se realizují pouze velké jen dva! Proč? Je to vážně škoda, vždyť Antonín Dvořák má tak rozsáhlé hudební dílo. Pro posluchače je to vážně na škodu.
Jaký význam má Zřizovací listina KSO?
Je to zavazující dokument zakladatele/zřizovatele MMKV pro příspěvkovou organizaci KSO. V níž je taxativně stanovený počet kolonádních, výchovných, orchestrálních koncertů, který musí být ze strany PO KSO pro veřejnost vždy explicitně naplněn.
Nepohrával jste si někdy s myšlenkou propojit Karlovarský symfonický orchestr se Západočeským orchestrem v Mariánských Lázní /dále jen ZSO pozn. redakce/?
To záleží na řadě jednání. Asi doba k tomuto sloučení možná dozrává. Mohlo by se v budoucnu jednat o těleso, které by mohlo být eventuálně 50% dotováno Krajským úřadem v Karlových Varech dále 25% jednak z Magistrátu města Karlovy Vary a dále rovněž 25 % z Města Mariánských Lázní. Taková to představa je celkem reálná, za předpokladu rovnoměrného přístupu k oběma tělesům současně. Avšak technicky vzato k tomuto účelu by se v KSO musel nutně konečně již pozměnit Konkurzní řád.
Pokračování příště…
Reality na dluh aneb blahobyt v podobě socialismu I. část – ZDE
