Evropští komisaři si v uplynulém týdnu v Česku podávali dveře. Nejprve v pátek a sobotu dorazil velký pan „green new deal“ a místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, aby se nechal poinformovat o připravenosti uhelných krajů, tedy i našeho Karlovarského, na tzv. spravedlivou transformaci. Při té příležitosti nás seznámil se svým novým experimentem, který by převrátil naše životy naruby tím, že by zakázal dopravu dnešními auty, topení dnešními palivy a svícení dnešními svítidly…
O dva dny později přijela i Timmermansova šéfová, paní Evropa, samotná předsedkyně EK Ursula von der Leyenová.
Ta pro změnu Česku přijela říct, že Evropská komise schválila takzvaný Plán obnovy, tedy pomoc Evropské unie na obnovení ekonomik po pandemii koronaviru. Český plán, plný sporných aktivit, které těžko pomohou. Opět se budeme zelenat nejrůznějšími strategiemi přechodu ekonomik a k tomu nějaké to „světové kardiocentrum“ v Praze, jehož vznik kritizují věhlasní doktoři z celé republiky. Kde je nějaká digitalizace přebyrokratizované státní správy či podpora zaostalého venkova?
Problém celého plánu obnovy je však především v přístupu Evropské unie k celému příběhu. Vloni se rozhodla státům dát obrovské peníze, přes 2 biliony eur v dnešních cenách, na podporu ekonomik. Chtějí prý, aby EU byla odolnější, digitálnější a ekologičtější. Místo toho bude však zadluženější. 2 biliony se začnou splácet až za dvacet let našimi dětmi. Normální je, se rozhodnout na co peníze potřebuji a pak si případně půjčit a mít hlavně jasné, zda na něco mám a co mi to přinese. Evropská unie zvolila opět přesně opačnou cestu.
„Švejku, to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou.“
Matěj Drbohlav
