Volejbalisté Karlovarska hrají od začátku sezony souběžně domácí extraligu a evropskou Ligu mistrů. V předkole nejprestižnější klubové soutěže vyřadili už dva soupeře, k postupu do hlavní soutěže potřebují porazit ještě portugalského šampiona Benfiku Lisabon. „Chceme zkusit misi dokončit, investovali jsme do ní mnoho finančních, sportovních i organizačních sil,“ říká v rozhovoru prezident VK ČEZ Karlovarsko Jakub Novotný.
Dramatickou odvetu s Mladostí Záhřeb dokázal váš tým otočit z nepříznivého stavu 0:2 na sety. Za co byste hráče pochválil? Za bojovnost, ten zápas se od začátku nevyvíjel dobře, ale byli jsme schopni ho otočit a ubojovat. Myslím, že takhle to teď bude častěji, hrajeme na dvou frontách prakticky nepřetržitě a ke ztrátám bude docházet. Čili morálně volní vlastnosti budou důležité.
Teď před vámi stojí poslední soupeř v cestě do hlavní soutěže Ligy mistrů. Jaké máte v této soutěži cíle? Chceme postoupit. I když si uvědomujeme, že s Benfikou Lisabon už to nebude vůbec jednoduché. Tento tým je opravdu silný, poprvé nebudeme favorité. Přesto chceme zkusit misi dokončit, investovali jsme do ní mnoho finančních, sportovních i organizačních sil. Hraje se tu i o klubový ranking celé České republiky a my jsme klub, který toto bere vážně.
V případě porážky s lisabonským týmem byste pokračovali v Poháru CEV, byl by to pro vás podstatný rozdíl z hlediska prestiže?
Samozřejmě to není Liga mistrů. V té je účast taková, že co klub, to mistr své ligy. Na druhou stranu bychom „spadli“ do osmifinále Poháru CEV a jedno vítězství by nás posunulo už do osmičky, kde jsme v minulosti už jednou byli. To by byl také skvělý výsledek.
A zápasy hlavní soutěže Ligy mistrů byste hráli stále ve své hale, anebo v hokejové aréně?
Nevím, právě vyjednáváme na všech frontách. Máme připraveny dvě varianty, jedna je je naše hala, kde by vše bylo daleko jednodušší a i finančně přijatelnější. Druhá varianta je pak přesun do velké arény. Předjednal jsem to s vedením KV Areny i s hokejovým klubem HC Energie, ale toto nařízení o velikosti haly mi přijde zbytečné. Stejně do hokejové arény pět tisíc lidí nepřijde, tolik jich tam nechodí teď ani na hokej. Do toho zcela určitě přijdou určitá covidová omezení. A my bychom museli stěhovat vše do velké haly jen proto, že skupina úředníku z Evropské volejbalové konfederace si vytvořila svoje velikášké reglementy. Reglementy, které jsou schopni splnit jen Poláci a Italové. Je to podobné jako všude, skupina lidí odříznutá od reality rozhoduje o tom, jak se co má dělat.
Od začátku sezony hraje Karlovarsko nepřetržitě dva ostré zápasy týdně. Cítíte na hráčích únavu?
Mám k našim hráčům velký obdiv, že to zvládají. Máme společnou komunikaci s lékaři a fyzioterapeuty týmu a když mi tam každé pondělí přifrčí report, co komu je a co je třeba řešit, tak jsem prostě rád, že máme družstvo, které takto morálně drží. Jen během měsíce teď odehráli devět zápasů. Samozřejmě je málo času trénovat, my jsme tréninkový tým, a proto máme výkyvy. Proto i občas prohrajeme. Není to příjemné, ale je potřeba s tím pracovat. Trpělivě. A jasně, přijde i únava. Věříme ale tomu, co kluci dělají.
Jak se s takovým herním tempem vyrovnáváte po organizační stránce?
Když mi říkal kamarád Jirka Cerha, manažer jednoho francouzského klubu, že hrát kvalifikaci na Ligu mistrů a hned pak se dostat do hlavní soutěže je to nejsložitější, co na klubové scéně je, tak jsem to bral na lehkou váhu. Ale měl pravdu. Přiznávám, že jsme to i možná trochu podcenili na úrovni lidských zdrojů, takže musíme makat opravdu všichni na doraz. Jeden má na starosti taraflex a hotely, druhý organizaci zápasů a CEV dokumenty, další pak zajištění dobrovolníků a hostesek, žena jednoho hráče nám pomáhá s marketingem na Lize mistrů a tak dále. Já řeším třeba televizi, rozpočet a teď tu skupinovou fázi. Koordinujeme se pravidelnými mítinky, někdy se i hádáme (úsměv). Na venkovní zájezdy se členové vedení střídají. Bez dobrovolníků, jako jsou třeba bráchové Maškovi nebo rodina Houdů, Martina Jarošíková a mnoho dalších, bychom to nedali, a já jim všem chci poděkovat. Pokud postoupíme, tak nám nejvíc vrásek přidělá změna haly, to bude masakr.
Do jaké míry je takové množství mezinárodních zápasů a cestování náročné pro klub po ekonomické stránce?
Není to fotbal. Když postoupíme do skupinové fáze Ligy mistrů, tak proděláme. A to i s obrovskou podporou našeho generálního partnera, Skupiny ČEZ, která nám s Ligou mistrů pomáhá. Protože to není jen šest zápasů ve skupině, ale ještě šest navíc v předkolech, tak to není možné pokrýt. Pomohl nám kraj, snad nám ještě trošku pomůže město, ale stejně nám tam bude chybět. Zvažujeme pak zkusit nějaký crowdfunding, až bychom vyčíslili přesné částky. Prize money v Lize mistrů, které jsou v našich reálných sportovních možnostech, pokryjí sotva drahé vstupní poplatky. Mají to dobře vymyšlené kluci z Evropské volejbalové konfederace. Vlastně dennodenně zvažuji, jestli to celé má smysl. Jediné, proč nás to baví, je zájem diváků
