Politická šaráda s covidem pokračuje i po změně vlády. Kdo věřil v nástup racionálních lidí upřednostňujících fakta před emocemi, či realitu před politikařením, ten byl velmi brzy vyveden z omylu – omylu s názvem „pandemický zákon“.
Pandemický zákon je něco, co má sloužit jako obezlička k nahrazení „nouzového stavu“, ze kterého si dnešní vládní koalice udělala ještě v opozici politikum, prostě sprosté slovo.
Byl přeci Babišův.
Vloni, v časech největšího covidového zoufalství si jej na Babišovi vymínila po té, co mu „padesátésedmé“ prodloužení nouzového stavu neschválila. A tak vznikl zákon plný chyb a covidové ideologie, o kterém všichni ví, že je špatný. Ale je to dobité území, ze kterého se neustupuje, a to i v situaci, kdy koncem února má původní zákon skončit.
A tak si nová vláda přeje mít tady ještě pár měsíců staronový zákon a ideálně jej také používat a tvářit se přitom, že není třeba žádného nouzového stavu. Toto celé se děje v době viditelného ústupu covidu, rozvolňování opatření a společenské nálady absolutní únavy z dvouročního trápení se s virem. Bohužel vláda promrhala příležitost využít ústupu covidu k realizaci svých slov o svobodě a snaze vrátit normální život. Bohužel!
Pandemický zákon, který se stal pro vládní strany mantrou boje proti covidu v lednu narazil, a to nejprve ve sněmovně, kterou opozice zobstruovala na hodiny nočním projednáváním, a poté v únoru i v senátu, kde se samotným „vládním“ senátorům povedlo zákon zobstruovat o týdny. To je tak, když někoho kritizujete a pro třísku zapomenete na trám ve vlastním oku.
Zákon se tedy vrací do sněmovny, kde bude velmi zajímavé sledovat, jestli se stihne projednat během 14 dnů, tedy do konce února, což je čas, kdy vyprší platnost stávajícího pandemického zákona.
Samotný pandemický zákon je velmi pravděpodobně neústavní, příliš mnoho zasahuje do lidských práv. Navíc je přijímán ve stavu legislativní nouze, pro což není vzhledem k okolnostem – ustupujícímu covidu a omezování lidských práv- sebemenšího důvodu. Ústavní soud takovýto zákon smete dříve, než obecné, či správní soudy covidová opatření, vládu toto ale viditelně netrápí.
Podstatné je přeci vytvářet iluzi činnosti. Jinak by to vypadalo, že si vláda neví rady, což trochu nechtěně ukázal samotný ministr zdravotnictví, hrající při diskuzi v senátu karty, nevnímaje diskuzi, argumenty, věcné připomínky svých koaličních kolegů.
Postižení podnikatelé zatím měsíce čekají na kompenzační programy. Jak hluboko jsme klesli…
