Společnost Dolmen a Farní Charita Sokolov pořádá sbírku pro Romana. Jak je uvedeno na stránkách sbírky, Roman požádal o poskytnutí sociální služby. Má mentální a duševní onemocnění, a aby mohl žít podle svých představ, potřebuje pomoc jiné osoby nebo sociální služby. Nyní se navíc dostal do tíživé životní i finanční situace. Jeho příběh se všech velice dotkl, proto mu společnost Dolmen, ve spolupráci s Farní Charitou Sokolov, chce pomoci postavit se na vlastní nohy. I vy můžete pomoci, sbírku najdete zde.
Romanův příběh
Romanovi je 24 let a už si toho prožil tolik, co jiní neprožijí za celý život. Vyrůstal v rodině, která mu více vzala, než mu dala. Romanovi rodiče se často hádali a docházelo mezi nimi i k fyzickým potyčkám. Tomu byli on i jeho sestra opakovaně vystavováni. Po rozvodu rodičů zůstal Roman s matkou sám, jeho sestra zůstala s otcem. Sourozenecký vztah tímto rozdělením nemohl být prohlubován a vytvářen.
Dalším mezníkem v Romanově životě bylo nastěhování matčina nového přítele a jeho syna. Od nevlastního bratra byl Roman fyzicky a sexuálně zneužívaný. Nevěděl, komu se má svěřit, protože měl strach, že mu nikdo neuvěří. Cítil se osamělý a neměl k nikomu důvěru. V té době se začal jeho psychický stav zhoršovat a začaly se objevovat první vážné psychické potíže, které šly ruku v ruce s kázeňskými problémy. Nakonec se Roman svěřil své tetě, která jako jediná mu byla schopná a ochotná pomoci.
Po řešení situace ze strany PČR a odboru sociálně-právní ochrany dětí byl Roman umístěn do dětského domova. V dětském domově žil přibližně do 10-ti let, kdy na toto období rád vzpomíná. Roman o dětském domově vyprávěl své klíčové pracovnici a sám uznal, že v dětském domově měl konečně pocit, že může být dítětem a má konečně ,,normální“ dětství.
Po nějaké době projevila matka zájem mít Romana zase ve své péči. Péči o něj však opět nezvládala a nechtěla řešit jeho psychické problémy ani potřeby, které vyplývají z jeho mentálního znevýhodnění. Nakonec se matka rozhodla, že se o Romana dál starat nechce. Její rozhodnutí pro něj bylo dalším zklamáním a dalším zásahem do jeho psychiky. Problémů s kázní a špatnými výsledky ve škole přibývalo, proto nakonec skončil ve výchovném ústavu, kde žil do 15-ti let.
Po odchodu z výchovného ústavu se Roman vrátil k matce, bylo to jediné prostředí, které znal, byť nebylo zcela bezpečné. Docházelo zde ale k dalšímu domácímu násilí, matka propadla alkoholu a dostali se do velkých dluhů. Z bytu jsou nakonec vystěhováni a matka odchází bydlet na ubytovnu, Romana nechává napospas svému osudu. Nechává ho na ulici, bez peněz, jídla, oblečení, nemá prostě vůbec nic. Od té doby Roman žije po azylových domech, nyní bydlí v Domě na půl cesty v Karlových Varech.
Ze svého dětství si Roman odnesl jen špatné vzpomínky a spoustu šrámů na duši. Nikdo ho neučil základním věcem, jak se postarat sám o sebe, nikdo mu nedával lásku. Velkým přáním Romana však je postavit se na vlastní nohy, žít normální život a snažit se dělat věci, které ho baví. Romanovi bychom chtěli s jeho přáním pomoci. A co vy?
Zdroj: Dolmen, Farní charita Sokolov
